Historie Mariánských Lázní, i když sama velmi mladá, je úzce spjata s pradávným vývojem a dějinami celé této části západních Čech. Nejstarší stopy zdejšího osídlení zanechali po sobě srbští Slované. Na počátku našeho tisíciletí to byly již české kmeny usazené zde k ostraze strategicky důležité Chebské stezky vedoucí z Bavor do Čech. Nevíme, kdy zdejší lidé poprvé poznali a začali využívat léčivé moci pramenů. Jisté je, že to bylo dávno předtím, než se Ferdinand, z Boží milosti král český, uherský atd. pokoušel v roce 1528 o využití zdejšího (dnes Ferdinandova) pramene k výrobě soli. V roce 1865 Mariánské Lázně dostaly statut města a nastává další velké období jejich výstavby a rozvoje. S touto dobou je spojena osobnost dr. Augusta Herziga, pokrokového, prozíravého starosty města. Za jeho vedení bylo ve městě vybudováno mnoho velkých staveb a zařízení - lázně a lázeňské domy, radnice, nemocnice, údolní přehrada, elektrárna, kanalizace, pouliční osvětlení.
Za druhé světové války byly Mariánské Lázně vyhlášeny lazaretním městem.
Proslulost Mariánských Lázní založily především jejich minerální vody. Na nevelké ploše města vyvěrá na čtyřicet pramenů a v okolí jejich přes stovku. Všechny vody jsou chladné přírodní kyselky s vysokým obsahem volného kysličníku uhličitého a téměř všechny jsou bohaté na železo. Nejznámějšími a nejvíce užívanými prameny jsou Křížový, Ferdinandův, Rudolfův, Lesní, Karolínin, Mariin a prameny Ambrožovy.
Minerální vody slouží k pitným kúrám a k uhličitým koupelím, vývěrů kysličníku uhličitého se využívá k léčbě plynovými koupelemi a plynovými injekcemi. Ke komplexní lázeňské léčbě patří ještě slatinné zábaly a koupele, vodoléčba, elektroléčba, světloléčba, léčebný tělocvik, masáže, inhalace, výplachy, dietní léčebná výživa, zdravotnická výchova, všechny formy pohybu.
|